4. Červenec, 2015
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 22:10

Videa sem skoro nedávám, ale s tímhle zábavným kouskem musím udělat vyjímku a trochu tím tento blog i oživit. Užijte si to, krásně to ukazuje ironii života a že když se člověk snaží, tak to né vždy někdo ocení :).

 

• • •

Zařazen do: Knihy — Klerik @ 22:04

Zabíječ elfů je už třetí příspěvek Nathana Longa do série s Gotrekem a Felixem v hlavní roli. Už minule se autor velmi zlepšil a tentokrát dosáhl takřka dokonalosti. Kniha je stoprocentně srovnatelná s knihami Billa Kinga, má spád, je nabitá originálními nápady a díky temným elfům je také dost temná! Ano, není tak temná jako díly od Kinga, v tom bude King asi vždy jedinečný, ale nedostatek temnoty kniha vynahrazuje dostatkem mnoha nepřátel - tentokrát se totiž na scéně kromě temných elfů objevují také Skaveni s Thanquolem včele. Všichni, kteří si Thanquola pamatují, tak si ho určitě oblíbili a přesto, že tady už má dosti přesluhující věk, tak stále odvádí práci padoucha dokonale (navíc opět na poslední chvíli přežil, takže se s nám třeba ještě někdy potkáme!).

Už se nemůžu dočkat další knihy, tentokrát už Nathanovi Longovi stoprocentně věřím a všem potencionálním čtenářům doporučuji totéž. Moje hodnocení je 95% (5% srážím opravdu jen za nedostatek temnoty, která k Warhammeru neodmyslitelně patří a proto je škoda s ní šetřit).

• • •
11. Červen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 07:13

Druhý díl dobrodružství Johna Cartera na Marsu pro mě byl ohromným překvapením. Ačkoliv už předchozí díl nebyl vůbec špatný, tak tento dokázal laťku ještě zvýšit a proto si mé hodnocení 80% plně zaslouží.
John Carter se po 10 pozemských letech vrací na Mars. Bohužel jeho návrat tentokrát není na žádné místo, které zná, ale přímo do Údolí Dor, kam chodí Marťané zemřít. Štastná náhoda tomu chtěla, že první myslící bytost, kterou po vstupu na Mars uvidí, je opět Tars Tarkas. Společně s ním se hned po pár stránkách pouští do boje. Nejdřív společně bojují proti rostlinným lidem a bílým opicím, pak proti Thernům, pak se tito dva velcí bojovníci na chvíli vydají každý jinam, aby se ve finále opět spojili a ve velkém finále bojovali proti všem.
Co musím knize opět vytknout, to je už jednou zmíněná "šťastná náhoda". Tentokrát se hrdinům přihodí tolik šťastných náhod, že už vás to při nejmenší nutí kroutit hlavou. Typickým přikladem budiž schození Soly ze vzducholodi, která pád přežije díky tomu, že čirou náhodou nepadala obrovské tisíce stop, ale čirou náhodou spadla jen dvacet stop na vrcholek jedné hory, nad kterou vzducholoď zrovna prolétala. Toto už je opravdu moc, ale těch příkladů by se v knize našlo mnohem více a tak tyto kazí celkový dojem z jinak opravdu zajímavé a originální knihy. Řekl bych, že je to dáno stářím knihy, kdy lidé v tehdejších dobách věřili na náhody mnohem více než teď a chtěli si o nich přečíst.
Nicméně nebýt "faktoru náhody" tak je kniha super a mohu ji doporučit každému, dokonce si myslím, že není nutné mít už přečtený první díl. Sice tím přijdete o pár odkazů, ale jinak kniha působí celistvě i bez znalosti předchozí knihy.

• • •
17. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 10:06

Kladivo na čaroděje odstartovalo bombastickými dvěma dílý, které napsal Jirka Pavlovský, první díl byl naprosto skvělý, ale druhý díl ho ještě o něco překonal, protože byl opravdu neskutečně zábavný. Třetí díl zasadil Kladivu zatím největší ránu, protože se jednalo o knihu, která jakoby zatáhla při úžasné jízdě ruční brzdu a vy jste se s autem otočili na střechu - ano ta kniha fakt za nic nestála. Přesto jsem se odhodlal číst další díly, čtvrtý díl byl příjemný, auto se zase rozjelo, ale nebylo to dechberoucí a nijak extra zajímavé a stejnou vytyčenou trasou pokračoval i pátý díl, který už sice zase psal Jirka Pavlovský, ale potřeboval trochu víc rozjet hlavní téma série, takže se mu dost věnoval a i když kniha rozhodně nebyla špatná, tak takových kvalit jako první dva díly, nedosahovala. Na čas jsem tedy pustil celou partu detektivů k ledu a dokonce jsem uvažoval, že už se k nim nevrátím. Nicméně jedná se o ryze českou sérii, hodně se o ní mluví a přece jen s odstupem času člověk vzpomíná jen na to dobré, takže jsem šel do dalších dílů a jsem rád, že jsem to udělal.
Moje hodnocení jednotlivých dílu:

1. v sérii - Magie pro každého(J. Pavlovský) - 80%
2. v sérii - Město mrtvých(J. Pavlovský) - 90%
3. v sérii - Kruté stroje(O. S. Nečas) - 30%
4. v sérii - Sonáta pro Azazela(D. D. Fabian) - 65%
5. v sérii - Výtah do pekla(J. Pavlovský) - 65%
6. v sérii - Drsné sny(J. Mařík) - 75%
7. v sérii - Síť přízraků(O. S. Nečas) - 60%
8. v sérii - Pekelná šleha(M. D. Antonín) - 91%

• • •

Zařazen do: Knihy — Klerik @ 09:59

Tenhle díl mě prostě nadchnul. Od Martina D. Antonína jsem ještě nikdy nic nečetl a tak jsem ke knize přistupoval se svojí obvyklou nedůvěřivostí, se kterou prostě k novým autorům přistupuji vždy. Už po prvních stránkách jsem věděl, že tohle je moje krevní skupina. I přesto, že někteří spisovatelé dokáží vymyslet skvělý příběh, tak to neznamená, že se vám kniha bude číst dobře. Je důležité, aby věty byly relativně jednoduché, ale s dostatečným popisem a posloupnost slov nebo větná stavba je také důležitá. Všechny tyhle "disciplíny" zvládl Martin prostě skvěle. Kniha by šla přečíst jedním dechem.
Také k samotnému příběhu můžu říct, že i přes více zápletek a více postav, se v nich dalo perfektně vyznat a nikdy se mi nestalo, abych listoval zpátky a ubezpečoval se, že si postavu pamatuju dobře. Opět ukázkový styl psaní.
Felix Jonáš a jeho tým se tentokrát přichomítli k opravdu velkému případu, který se ovšem od počátku zdál být relativně prostý. Měli najít Janu a zjistit, co se jí stalo. Jana byla podle všeho na útěku a nějak získala magické schopnosti. Zní to relativně prostě - rutina, ale jakmile začnou detektivové o Janě zjišťovat víc, tak se to zamotává a zamotává, až v tom je namočená celá sedmička, dvě frakce démonů, jeden pološílený vědec, jeden miliardář, pár agentů VVK a spousty dalších hlavních nebo vedlejších postav v čele s oplzlým šmírákem, který to vlastně celé začal.
Dále se nemůžu nezmínit o tom, že do příběhu jsou aktivně zapojení všichni čtyři detektivové, takže tentokrát není nikdo upozaděn a to celému příběhu opravdu hodně prospívá. Vincenc řádí, Walter mektá, Klaudie moralizuje a Felix si vymýšlí, blafuje a intrikuje na všechny strany. Prostě to, co funguje, je tady maximálně využito.

Dále to nebudu rozpitvávat, kniha má jen něco přes 200 stránek, je maximálně čtivá, takže než číst dlouhé recenze, tak je lepší si ji přečíst. Moje hodnocení je 91%. To jedeno procento navíc, je tam proto, abych zdůraznil, že tenhle díl považuji zatím za ten nejlepší (Městu mrtvých jsem totiž dal 90% a tohle je přece jen ještě o kousíček lepší :)).

• • •
8. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 09:35

Už v minulém příspěvku jsem psal, že ta pohroma ze třetího dílu už se rozhodně konat nebude. A opravdu se nekonala. Zatímco třetí díl Kladiva byl jednou z nejhorších knih, které jsem měl tu smůlu dočíst, tak šestý díl s podtitulem Síť přízraků rozhodně není propadák.
Kniha je opět plná zajímavých a originálních nápadů, navíc v ní vystupují čarodějnice, což je téma pro naši českou kotlinu hodně příznačné a pro mě osobně velmi přitažlivé. Čarodějnice jsou zase pojaty o trochu jinak, než jak si je asi většinou představujeme, ale o to je příběh zajímavější. Nicméně originální byl už první příspěvek Ondry S. Nečase do Kladiva, nedostatkem originálních a zajímavých nápadů jeho díla rozhodně netrpí.
Jeho díla trpí trochu nevhodně konstruovanými větami, takže se trochu hůře čtou, zbytečně dlouhým budováním atmosféry na úkor děje a také až přílišným komplikováním a překombinováním děje samotného. Všechny tyhle neduhy najdete v této knize také, ale rozhodně už né v takové míře. Jde vidět, že se Ondřej S. Nečas trochu vypsal a dává si asi na tyhle věci větší pozor.

Ve finále můžu říct, že Síť přízraků je plnohodnotným dílem Kladiva na čaroděje, který stojí za to si přečíst. Moje hodnocení je 60%.
A ještě jednu výtku si neodpustím a to, že Walter nedostal v knize skoro žádný prostor a měl tam opravdu jen pár štěků, což je škoda - Ondro, bez Nekra to přece nejde! :-)

Jinak už čtu Kladivo na čaroděje 8 - Pekelná šleha a po prvních padesáti stranách jsem fakt nadšený. Jde tam strašně vidět ten kontrast mezi předchozím sedmým dílem a tímto. Tento díl se totiž čte strašně lehce, styl psaní mi perfektně sedí, věty dávají smysl vždy na první dobrou a navíc je to zatím fakt až pekelně vtipné. Kéž tohle tempo vydrží až do konce.

• • •
3. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 17:17

Ačkoliv jsem trochu uvažoval, že Kladivo pošlu k ledu, tak jsem tak neučinil a přečetl jsem další, v pořadí už šestý, díl s podtitulem Drsné sny.
Jakub Mařík, který tento díl napsal, byl pro mě do té doby naprosto neznámý a tak jsem ke knize přistupoval obezřetně, protože jsem naprosto netušil do čeho jdu. Ale už po pár stránkách jsem věděl, že jeho styl psaní mi sedí a že pokud udrží stejné tempo po celou dobu, tak to bude v pohodě. A také že bylo.
Kniha je vtipná, napínavá i originální. Navíc Vincenc, který je z celé čtvřeřice "detektivů" můj favorit, se zase ukázal v tom správném světle a dodal celému příběhu potřebnou "nevkusnou" příchuť :). Knihu bych tedy kvalitou zařadil po bok prvnímu dílu, tedy že nemá na druhý díl, ale je hned v závěsu za ním.

Moje hodnocení je 75%. Šel bych výš, ale vyšší hodnocení by mělo být vyhrazeno už vyloženě něčemu neodolatelnému a tahle literatura je, i přes své nesporné kvality, jen oddechovou četbou. Svou úlohu ale plní skvěle.

Dokonce jsem si řekl, že půjdu rovnou do sedmého dílu, který napsal Ondřej S. Nečas. Ten je autorem, zatím nejslabšího, třetího dílu. Už jsem za půlkou a mohu s klidem říct, že ta pohroma ze třetího dílu už se rozhodně konat nebude.

• • •
25. Duben, 2015
Zařazen do: Filmy — Klerik @ 10:38

Mohla by to být krátká recenzička o jednom slově - BLBOST! Ale přesto se o tom trochu rozepíšu, protože tahle kravina mě až znechutila.
Ve zkratce jde o to, že na Zemi se narodí geneticky shodná holka, jménem Jupiter, s kdysi velmi mocnou mimozemšťankou, která mimo jiné vlastnila také Zemi. Holka o tom neví, ale unikne pár padouchům, pak se to dozví, unikne dalším padouchům a pak je vmanipulována tak, aby se přihlásila o svůj nárok na celé jmění mrtvé mimozemšťanky. Důležité také je, že zesnulá mimozemšťanka byla matkou tří dětí, které si najaly všechny padouchy, aby Jupiter buď zabili a nebo přivedli. Za pomoci Caina dokáže Jupiter ze všeho vyváznout a na konci je tedy právoplatnou majitelkou Země a může žít s Cainem šťastně až do smrti.

Smrt ale nemusí nikdy přijít, protože v průběhu filmu jsme se dozvěděli, že Země je jen jedna z dalších pěstíren, kde se nechají lidé namnožit, pak se sklidí a jejich materiál je používán k prodloužení životů těch bohatých mimozemšťanů. Vidíte tu paralelu s Matrixem, kde lidi pěstovali pro elektřinu? Wachovských sourozenci (málem bych napsal bratři, ale to už neplatí :)) jsou asi pěstováním lidí posedlí.

Vlastně nevím, pro koho je film určen. Jedná se o sci-fi, takže by mělo být primárně pro dospělé chlapy, ale pokud by to bylo zaměřeno na můžské publikum, tak je nesmysl obsazovat do role Caina gumového Tatuma, kterého svorně všichni chlapi nesnáší. Pro nedospělé publikum to není vůbec, protože tam není po jakémkoliv vtipu ani památky. No a ženské publikum na takhle tematicky zaměřený film většinou absolutně nechce a Tatum to nezachrání.
Na své si nepřijdou ani hardcore "scifisti", protože Ti se budou pídit buď po nějakém obrovském přesahu příběhu nebo po technologických vychytávkách. Přesah tam ale není žádný a vychytávky jsou ve filmu tak nějak upozaděny - boty na surfování a přístroj na procházení zdí jsou čestnou vyjímkou.

Od filmu jsem měl opravdu malá očekávání a přesto mě dokázal zklamat. Wachovští vlastně od Matrixu 1 točí už jen samé blbosti a nebo slabší kusy. Trochu se jim povedl Atlas mraků, který nenapsali oni, ale jinak je jasné, že by měli tohle řemeslo pověsit na hřebík a neokrádat nás o čas. Na jejich filmy už kašlu.

• • •
23. Duben, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 11:23

Princezna z Marsu od Edgara Rice Burroughse - opět jde o starší klasický kousek sci-fi, který má bez dvou let stovku, přesto jde o opravdu kvalitní dílo a o jedinečný příběh, který má i dnes co nabídnout. Je tam na můj vkus trochu moc náhod a John Carter má vlastně pouze neuvěřitelné štěstí, ale vlastně proč ne :-). Na těch 200 stránkách jsem se rozhodně nenudil, začetl jsem se do příběhu a hodně jsem ocenil starší formu jazyka, kterou je celý text psán, protože to ke knize skvěle sedí. Moje hodnocení je 75%.

Celá série má 11 dílů, uvidíme, kdy se dostanu k dalšímu, ale určitě se na Mars, stejně jako John Carter, hodlám vrátit.

Ještě musím upozornit na film, který je natočený podle téhle knižní série, a který se také dost povedl - John Carter: Mezi dvěma světy.

• • •
11. Duben, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 23:26

První planeta smrti od velmistra žánru Harryho Harrisona je kniha rozhodně originální, tu a tam akční, dost nápaditá, ale nemůžu říct, že by mě vyloženě nadchla a to hlavně kvůli nelogičnostem, které tam jsou zřejmě především proto, aby autor alespoň trochu natáhl dost krátký děj. Nicméně špatné to rozhodně není, takže pokud máte rádi sci-fi ze staré školy, tak směle do toho. Moje hodnocení je 70%.

Většinou se o knihách rozepisuju víc, ale je to opravdu krátké a tak je lepší, když si přečtete místo nějaké recenze rovnou knihu :).

• • •
Další strana